nejste přihlášen(a)... přihlásit
Základní škola Rudná
Základní škola Rudná
informační web školy
General information in English


Sborník oceněných prací literární soutěže ZŠ Rudná
JEN ŽIVOT BEZ ZÁVISLOSTI JE ŠŤASTNÝ


Princezna Laskonka

Za sedmero horami a sedmero řekami bylo jedno malé království. V něm žila princezna Eleonora. Jako Eleonoru ji ale už dlouhá léta nikdo neoslovil. Lidé jí říkali Laskonka. Ne náhodou. Nebylo na světě totiž nic, co by jí chutnalo více než sladkosti. Od rána do večera se cpala laskonkami, větrníky, věnečky, čokoládou, šlehačkou a bonbony. Nic jiného nejedla. Byla závislá na sladkostech. A podle toho také vypadala. Laskonka jenom tloustla. Její šaty už praskaly ve švech. To není ale všechno. Nejošklivější na ní byly její zuby. Když se na někoho usmála, tak ukázala tak černé zuby, že se jí každý lekl.
Jednoho krásného dne přijel krásný princ Vratislav. Princezně se moc líbil a Laskonka se mu také líbila. Až do okamžiku, kdy se na něj usmála. Uviděl její černé zuby, lekl se a utekl z království.
Laskončin kamarád Pepík chtěl princezně pomoci, a tak jí nosil samé ovoce a zeleninu. Princezně to vůbec nechutnalo, ale když si vzpomněla na prince, tak jí Pepíkovo zdravé jídlo chutnat začalo.
Princ se jednoho dne vrátil i se svým otcem, který chtěl obézní princeznu vidět. Ale co to? Vítá je hezká, štíhlá princezna se zdravými zuby.
Všichni se zaradovali a byla svatba.
Natállie Zemánková, 4. A
1. místo v kategorii 3. - 5. třída

Červená karkulka

Byla jednou jedna Červená karkulka. Jednou jí maminka řekla, že si babička zlomila nohu a moc prosí, aby jí Karkulka donesla coca-colu a vánočku.
Tak tedy nasedla na červené kolo a jela.
V polovině cesty ji potkal zlý drogový dealer vlk, který jí nabídl drogu, a řekl, že je toenergetický bonbon.
Karkulka nebyla dost opatrná a bonbon vycucala. Pak jí začalo být špatně a musela být odvezena do nemocnice.
V nemocnici jí vypumpovali žaludek a píchli injekce s léky a infuze, které odbourávají drogy z krevního oběhu.
Zlého dealera vlka odsoudili do vězení a Karkulka a se poučila a už si od nikoho cizího nic nebrala.
David Sladovník, 5. A
2. místo v kategorii 3. - 5. třída

Pěkný život bez drog

Drogy jsou zdraví škodlivé, to ví asi každý. Na světě je spousta pěkných věcí, ale drogy k nim rozhodně nepatří. Vždyť žijeme jen jednou, tak proč si s nimi život znepříjemňovat a ničit? Tak buďto s nimi skončete, nebo je ani nezkoušejte a nezačínejte s nimi.
Život je pěkný sám o sobě, stačí si to jen uvědomit. Přijdu do školy a mám tam kamarády, přijdu domů a mám tam rodinu a svůj pokojík plný oblíbených věcí, přijdu na nádraží a mám tam svůj koníček - vlaky. V tomhle životě drogy své místo nemají!
Některým lidem to dojde, až když to všechno ztratí, protože začali fetovat, a zpátky do normálního života se vrací těžce.
František Oliva, 5. A
3. místo v kategorii 3. - 5. třída

Ztratil jsem hlavu

Byl jsem nebyl, ale spíše nebyl, no zkrátka Objevitel Cestovatel. A jako Objevitel Cestovatel jsem šel do Hulokouřového lesa, kde jsem potkal Vajgly, Hašiš, Heroin, a dokonce domorodou Marihuanu. A té Marihuany jsem se tak lekl, že jsem z toho lesa utekl.
Šel jsem domů a vykoumal jsem ztrátu hlavy i s mozkem. Holt mi nezbývalo, než se do toho lesa vrátit.
Když jsem tím lesem šel, ucítil můj nos sám sebe, jak leží v trávě a kouří. Nohy mě donesly k mému nosu a ruce mu daly facku, až mu ta cigareta vylítla z nosní dírky. Ale protože jsem neměl hlavu, strčil jsem ho do své děravé kapsy. Propadl ven a já ho rozšlápl.
Asi po osmdesáti osmi kilometrech, osmi metrech, osmi centimetrech a osmi milimetrech jsem ochutnal svoji pusu s marjánkou v puse. Hnusnej hnus jsem vyrazil nohou a pusu strčil také do kapsy a také jsem ji rozšlápl. Najednou moje uši uslyšely už osm hodin rádio poslouchající moje uši. Radio jsem nakopl, rozšlápl, vyhodil, a když jsem chtěl sebrat uši, zjistil jsem, že jsem je také rozšlápl. Nedělal jsem si z toho těžkou hlavu, když jsem žádnou neměl, a šel hledat dál.
Tentokrát jsem svoji hlavu opravdu našel, jenomže mi nebyla k ničemu, když jsem neměl ani oči, ani uši, ani nos, a dokonce ani pusu. Hlavu jsem tam tedy také rozšlápl a šel domů. Cestou jsem si ještě říkal, že to musím brát z té zlaté stránky, protože můj obličej ani hlava už nejsou na ničem závislé.
Michal Král, 7. A
1. místo v kategorii 6. – 7. třída

Pivíčko

Dnes večer jak každý den,
do hospody zase jdem.
Jedno pivko,druhé,třetí,
to ty prachy zase letí.
Dvacka sem a dvacka tam,
hlavně že to pivo mám !
Asi už mám pití dost,
jsem tu jak nezvaný host.
Z hospody se vymotám,
kde zas mám ten starý krám ?
Moc neřeším, že jsem pil,
hlavně abych doma byl.
Jedu domů, to to letí.
Jestlipak spí moje děti?
Zatáčky se blíží,
oči se mi klíží.
Proč tu cestu nevidím?
Proč je tu ten bílý stín?
Kam jsem se to dostal?
Že bych něco prospal?
Kde mám auto, všechny věci?
Je to tady divné přeci!
Asi už vím, co se stalo.
Proč já nepil jenom málo ?
Teď už mi to dochází.
Je to konec nesnází.
Kdybych si víc vážil světa
a nepil jsem celá léta,
nemusel jsem tu teď být.
Mohl život klidně žít !
Gabriela Balonová, 6. B
2. místo v kategorii 6. – 7. třída

Prokletá počítačová hra

Ráno si Xaver sedl k počítači a jako vždy hrál počítačové hry. Byl na nich úplně závislý. Ale máma ho poslala nakoupit. Dala mu 300 korun s sebou.
Když Xaver vešel do supermarketu, uviděl super hru. Byla to novinka! Dokonce nestála ani těch 300 korun, co dostal od maminky! Koupil si ji a vrátil se domů. Ale co teď řekne mamince? Rychle se proplížil do svého pokoje a zavolal svojí kamarádce Xénii, aby přišla k nim. Xénie zazvonila a Xaverova máma jí šla otevřít. Když Xénie řekla, že jde za Xaverem, Xaverova máma ji poslala do pokoje, ať na něj počká. Xénie vešla do pokoje a Xaver za ní rychle zamkl dveře. Chtěl jí ukázat novou hru, která se jmenovala YPSILONIE ÚTOČÍ! Xénii sci-fi nebavilo, ale nechala se přemluvit. Když Xaver spouštěl počítač, viděl z okna, že jeho máma už odjíždí do práce. Zapnul hru. Ale to neměl dělat! Najednou se vypnula elektřina, jen počítač byl stále zapnutý.
Xénie šla na záchod a Xaver zůstal v pokoji sám. Zničehonic se otevřelo okno. Xaver se začal trochu bát, ale od počítače ho nic neodtrhlo. A v tom se to stalo! Od dveří blikl ostrý záblesk světla, který Xaverovi na chvíli zaslepil oči. Když se rozkoukal, uviděl jakousi temnou postavu s velikýma, rudýma očima. Málem dostal šok. Když se podíval do počítače, uviděl totéž. Stejnou postavu! Dělala úplně to samé! Myslel si že je to sen. Postava začala rudě svítit. Xaver nic neviděl. Najednou ho jakoby něco praštilo do hlavy.
Když se probudil, ležel v posteli. Automaticky se podíval na počítač. Byl vypnutý. Všude hledal tu hru, ale nikde ji nenašel. Šel do obýváku. Seděla tam máma s Xénií. Xénie tvrdila, že se jí na záchodě zabouchly dveře.
Když Xaver vyprávěl, co zažil, nikdo mu nevěřil. Máma ho poslala nakoupit, ale musel to zaplatit za své našetřené peníze.
Xaver už nikdy nehrál hry na počítači. Pracoval s ním, jen když musel. Nikdy na to nezapomene!
Erika Grittnerová, 7. A
3. místo v kategorii 6. – 7. třída

O sjeté Růžence

Byl jednou jeden zámek. Byl to ráj všech dealerů drog. Rostly tam omamné látky všeho druhu. Jezdili tam lidé tam z celého světa. Žil tam král a královna a ti měli dceru Růženku. Původně jí chtěli dát jméno Mařka nebo Marjánka, ale podle tradice museli zvolit Růženku. Tatíček král byl uznávaný jako šéf všech gangů. Jednoho dne se rozhodl, že pozve všechny gangy, dealery, pašeráky drog a ostatní na velkolepou pařbu. Ta se měla konat na zámku. Růženka se moc těšila a připravovala si jehly a balila jointy. Stoly se prohýbaly pod všemožnými dávkami. Na pódiu se chystal dát lidem hustou dávku techna slavný DJ Travka.
Vše už bylo připraveno a mohlo se začít. Párty probíhala dobře. Král se bavil, královna též a Růženka ze všech nejvíc. Travka mixoval tak dobře, že dostal polovinu publika do varu. Pan král měl po šestém jointu a třetí lajně heroinu už docela dost. Královna se oproti manželovi držela pozadu, ale taky toho neměla málo. Jenom Růženka pořád ne a ne přestat.Už se blížilo ráno a v zámku to vypadalo jako po bitvě. Jenom s tím rozdílem, že ty trosky lidí na zemi nebyli mrtví.
A Růženka? Ta byla úplně v klidu. Asi za tři dny, když už se z toho všichni vyspali, to na Růženku padlo. Začala se jí točit hlava, motat nohy a pak padla zem úplně sjetá. S ní i ostatní, král, královna,sluhové, zkrátka všichni. Zámek zarostl marjánkou a lidé na něj po dlouhé době zapomněli.
Sto let byl zámek v transu, až jednou se kolem potloukal nějaký mladík. Jmenoval se Petr a byl to čerstvě vystudovaný psychoterapeut. Neměl zrovna co na práci, a tak si řekl, že se
do zarostlého zámku podívá. Prosekal se až dovnitř. A potom se to stalo. Hned jak spatřil Růženku, zabouchl se do ní. Zjistil, zda všichni žijí, a poté zavolal doktora.
Doktor začal s Růženkou. Když ji probral, vzbudili se i všichni ostatní. Jak by se dalo čekat, Růženka se do Petra také zamilovala.
Po svatbě se všichni odstěhovali. Růženka začala pracovat v protidrogové prevenci. Král a královna šli do důchodu a Petr dostal certifikát na svoji poradnu pro drogově závislé.Od té doby si ani Růženka, ani král s královnou už nikdy nešlehli.
Tomáš Lukavský
3. místo v kategorii 6. – 7. ročník

Můj život bez závislostí

Asi bychom si nejprve měli říci bez jakých závislostí. Protože život bez některých závislostí by byl dost chudý a smutný. Každý je nějakým způsobem závislý. Ať už kladně, nebo záporně.
V dnešní době nás nejspíše napadne jako první při vyslovení slova „závislost“ - drogy. Jsem si jistá, že tato závislost stejně jako alkohol či cigarety mi opravdu nehrozí. Musela bych být úplně hloupá, kdybych s něčím takovým začínala. Většinou tato závislost totiž nahrazuje nějaké prázdné místo v našem životě. A to zatím nemám a doufám, že mít nebudu. Lidé si těmito závislostmi jakoby zalepují něco, co jim schází, ať už je to láska, porozumění, soucit, laskavost… Někdy s nimi začnou ze zvědavosti a z touhy cítit se dospělejší, než doopravdy jsou. Myslím, že jsem natolik inteligentní, že vím, jak těžké je se potom těchto závislostí zbavit. Mohla jsem vidět na mém tatínkovi, jak těžké bylo pro něj přestat kouřit. A co pak teprve zbavit se drog! Ani náhodou!
Ale jsou závislosti, které mám ráda a kterých se zbavovat v žádném případě nechci. Je to závislost na mé rodině. Na tom, jak se máme rádi, na našem stylu života, závislost na rodičích (nemyslím teď finanční, na to jsem ještě malá, abych se mohla starat sama o sebe), ale závislost jeden na druhém. Na tom, jak se nám stýská, když je někdo z nás mimo domov. Nebo závislost na našem domě, zahradě. To jsou závislosti na první pohled jakoby samozřejmé, ale když si představím, že bych musela opustit náš domov, tak je mi úzko. Jsem na něm závislá a chci být.
Pak jsou závislosti, které máme jistě maličko všichni. Jistě se také rádi najíte, dáte si dobrou zmrzlinu, díváte se na televizi….Ale to jsou maličkosti, které se dají snadno omezit.
Takže abych to shrnula. Nekouřím, nepiji (to by mi rodiče dali, a ani to není dobré), a už vůbec nebudu brát drogy. Nikdy jsem to nezkusila, a ani nezkusím. Název „Můj život bez závislostí“ je trochu matoucí, protože každý v sobě nějakou tu závislost nosíme a buď se jí těžko zbavujeme, nebo se jí zbavit vůbec nechceme.
Barbora Kašová, 8. B
1. místo v kategorii 8. – 9. třída

Hezká dívka

Byla to tak hezká dívka,
taková se vidí zřídka.
Jak vypadá ale dnes?
Štěká na ni každý pes.
Velké kruhy pod očima,
bojí se, kdy přijde zima.
Kampak půjde v noci spát,
když ji nikdo nemá rád?
Jak dlouho už žije sama?
Zradila ji vlastní máma -
sdělila jí novinku,
že má novou rodinku.
A tak místo hádek v domě,
sbalila si batoh skromně.
Klíče dala na linku,
teď už nemá maminku.
Kdo ji potká na ulici,
ten v ní vidí výtržnici.
Má strach ze tmy, má strach z lidí,
za sebe se pořád stydí,
závislosti se však bojí.
Chtěla by žít jako my,
mít i v noci krásné sny.
Kristýna Kubrová, 9. B
2. místo v kategorii 8. – 9. třída

Jen život bez závislosti může být opravdu plnohodnotný

Život bez závislosti? Myslím si, že to ani nejde. Nejde to z toho důvodu, protože dnes můžete být závislí opravdu na čemkoliv. Závislí můžete být na videohrách, televizi, počítači, také na drogách, nikotinu, kofeinu a jiných věcech. Já osobně si myslím, že samotný pojem závislost se v dnešním světě plném elektroniky bere za součást každého života.
Ale ano, bez závislosti se dá žít. I když dnes každý teenager problémy řeší drogami a alkoholem. Závislost je pojem, který člověk vymyslel, aby nějak tu věc, kterou potřebuje, pojmenoval. Není to nic jiného. Dříve to tak nebylo. Evropané tento pojem neznali a přírodní droby se používaly jen při rituálech v Africe a Americe.
Znám pár lidí, kteří jsou na něčem závislí a jsou to docela pohodoví lidé. Nevím, že by mě nutili, ať si s nimi dám, jak si myslí většina. Ti lidé jen byli nešťastní, nebo se s něčím nevyrovnali, a proto s tím začali. Přináší jim to pocit bezstarostnosti, štěstí … A pak po tom, co účinky drogy vyprchají, jsou na dně. Nešťastní, je jim špatně. Je mi jich líto, ráda bych jim pomohla, ale nejde to … Ne, že by nechtěli pomoct, ale člověk nemá takovou moc všechno změnit, vrátit.
Většina společnosti lidi drogově nebo jinak závislé odsuzuje a zavírá je nebo odvrhuje. Ale ti lidé potřebují pomoc a pochopení pro svou životní situaci a své trápení. Pro ně jsou ústavy, blázince, vězení, ale nikde v těchto budovách nenajdou pochopení a porozumění pro svou situaci. Pak jen vyjdou a jsou v tom znovu, někdy i hůře.
Monika Novotná, 9. C
3. místo v kategorii 8. - 9.třída
FOTOGALERIE